Opět jsme byli na jednání zastupitelstva města Jilemnice (již podruhé) přítomni opakovaným projevům a invektivám jednoho zastupitele (E. Seibert) a jednoho občana města (pan Kaplan). Oba se snažili bez jakýchkoliv důkazů obviňovat celou řadu lidí a institucí z nekalé činnosti. Obtěžovali tím přítomné, a to jak občany města, tak i zastupitele.V jejich projevech je celá řada nepřesností, dokonce i lží, k těm se vyjadřím v dalších článcích.
Oba diskutéři při tom projevili starost o svobodu slova, která je jim (dle jejich projevů) upírána. K tomu se však pokusím vyjádřit.
Předně svoboda slova je zaručena Listinou základních práv a svobod, a to konkrétně čl. 17.
„Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny… Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.“
Je zřejmé, že toto patří mezi základní práva, která jsou v demokratické společnosti běžná. Nepochybně toto právo mají všichni občané. I výše uvedení zastupitel a občan. Jak ho však mohou využít? Bezpochyby tak, jak ho využívají i dosud. Zveřejňují své názory na internetu, ve vývěskách, na vývěsních štítech, osobními diskusemi, v novinách (budou-li otištěny) atd.
Ke zveřejňování jejich názorů, které nesouvisejí s projednávaným programem, však neslouží zastupitelstvo města. Kdykoliv mohou využít jakékoliv prostředky pro zveřejnění svých názorů. K tomu neslouží jednání zastupitelstva města, které projednává záležitosti v jednotlivých bodech schváleného programu.
K čemu se lze při zastupitelstvu vyjádřit?
Zákon o obcích stanovuje (§16 odst. 2 písm. c)), že občan obce, jenž dosáhl 18 let věku, má právo na jednání zastupitelstva vyjádřit v souladu s jednacím řádem svá stanoviska k projednávaným věcem.
Je tedy výsostným právem každého občana na zastupitelstvu vystoupit. Avšak může vyjadřovat svá stanoviska, a to k projednávaným věcem. Své právo celá řada občanů města využila, využívá i využívat bude.
Jednací řád zastupitelstva možnost se vyjádřit upravuje ve svém článku 4 odst. 12, kdy předsedající odejme slovo řečníkovi v případě, že nemluví k věci.
To se v případě zastupitele Seiberta stalo. V bodě týkajícího se závěrečného účtu města za rok 2011 se stále snažil vyjadřovat k jím navrhovanému bodu, který zastupitelstvo města odmítlo projednávat. Nesouvisel se závěrečným účtem. Pan zastupitel se stále ohání zákony a zákonností svého postupu, avšak sám (pravděpodobně neznaje jednací řád) ho bezprecedentně porušuje.
Může se zdát, že se snaží zviditelnit. Nebo je za tím něco osobního?
Pan Kaplan opětovně četl svůj nenávistný příspěvek, byť byl jiný, výsledek byl totožný. Nic konkrétního nesdělil a ještě popletl různé informace. Má-li důkazy o jakékoli nekalé činnosti či jen podezření, nechť je laskavě předá Policii ČR (či ohlásí podezření ze spáchání trestného činu). Pan Kaplan mne dokonce nazval jilemnickým Lukašenkem (že bychom měli podobný knírek?). To mu nemohu vyvracet, vyvrátit toto tvrzení mohou pouze mé dosavadní i budoucí činy. Jsem rád, že v České republice nikomu nepřísluší možnost pozatýkat své politické protivníky, poslat je na smrt. Jsem rád, že nemáme režim, který pošlapává lidská práva. Jsem rád, že naše policie vyšetřuje kriminální činy a nikoliv politické kausy.
Říká se, že svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. Mějme to na paměti.
Nechme zastupitelstvo projednávat řádné body. Zúčastňujme se zastupitelstev, sledujme jejich průběh na internetu. Vyjadřujme se k projednávaným bodům. Hledejme správná řešení pro problémy Jilemnice. Ať zde můžeme spokojeně žít.
Vladimír Richter, starosta města Jilemnice